Jak získat zpět ztracený čas

V čím dál větší oblibě jsou články, které radí, jak získat zpět ztracený čas.

"Ušetřete pět minut tady, dvacet vteřin tady a týdně to máte celých deset hodin, které můžete využít efektivní prací."

Ve skutečnosti se spíše jen prodlouží doba, kdy jen tak existujeme, prokrastinujeme.

Během dne jsme značnou část mimo - surfujeme na internetu, přemýšlíme nad večeří, vzpomínáme..

Pokud získáme nějaký čas zpět tím, že rychleji napíšeme email, rychleji složíme prádlo, zefektivníme to a to, tak nebudeme mít více času na produktivní práci, ale budeme déle surfovat na internetu, přemýšlet, co si dáme k večeři, nebo se nořit do vzpomínek.

I když pracujeme, tak značnou část pracovní doby vlastně nepracujeme, prokrastinujeme.

Můžeme si dát limit na práci dvě hodiny denně a většina z nás udělá minimálně půlku práce, kterou by udělali normálně.

Na sobě pozoruji to, že jsem nejvíce produktivní první hodinu v kanceláři, protože vidím, kolik mě toho čeká. A poslední, protože toho chci mít na další den co nejméně.

Někdo se naopak “chlubí” tím, že pracuje i šestnáct hodin denně.

Udělá ale o tolik více práce, než kdyby pracoval jenom osm hodin denně?

V dlouhodobém horizontu se navíc může projevit únava, syndrom vyhoření, které efektivitu práce značně sníží. Takže za stejný čas udělá méně práce.

Co se týká spánku, tak je velice nebezpečný jeden fakt. Subjektivně nejsme schopni říct, jak významným spánkovým deficitem trpíme. Nyní to mám i z vlastní zkušenosti.

Má tedy smysl být efektivní na úkor spánku?

Má smysl být v práci celých osm hodin denně?

Plnit úkoly rychle a efektivně je dle mého mnohem důležitější, než se snažit získat zpět ztracený čas zefektivňováním činností, které se opakují nebo jsou nedůležité.

Ba naopak. Při skládání prádla si můžeme utřídit myšlenky, při venčení psa vnímat krásu přírody a nabít se energií.