Východisko

Nepotkala vás zkouška nad lidské síly. Bůh je věrný: nedopustí, abyste byli podrobeni zkoušce, kterou byste nemohli vydržet, nýbrž se zkouškou vám připraví i východisko a dá vám sílu, abyste mohli obstát.

— 1. Korintským 10:13

Na tento verš si často vzpomenu, když je to opravdu těžké: přece to nemůže být TAK těžké. Bůh mi přece dá dost síly, abych to těžké zvládl.

Ale právě v tu chvíli je zatěžko tomu uvěřit - všechno kolem mě jen utahuje smyčku a cítím, jak mi v hlavě bubnuje a mám pocit, že se zhroutím - kde je ta síla? Kde je to východisko? Nebudu podroben zkoušce, kterou bych nemohl vydržet? Ale vždyť já už to přece nevydržím! Je to rozhodně nad moje síly. Chci východisko, ale nevidím, jak z toho ven.

A nebo zrovna teď to východisko není východiskem z utrpení, které právě proživám. Nechci se tvářit, že rozumím smyslu utrpení, nechápu ho. Ale nemyslím si, že Bůh oním veršem slibuje, že utrpení bude k žití. Že se bude dát zvládnout. Že je to jen epizoda a brzo pomine (možná že je a brzo pomine - ale slíbeno to není). Bůh slíbuje, že nám v těch nejtěžších chvílích dá sílu udělat to, co je správné.

Sílu udělat to, co je správné, ať je to cokoli - odpustit, promluvit, vydržet, postavit se tomu nebo naopak přijmout ránu. Nelehká věc, ke které zajisté onu sílu potřebujeme. Stejně jako Ježíš, když v Getsemane hledal zase svoje východisko před jistou smrtí na kříži (,,odejmi ode mne tento kalich“ ) ale našel sílu udělat to, co je správné - _,,ale ne má nýbrž tvá vůle se staň“ (Lukáš 22:42).

Oním východiskem je nakonec úplné a bezpodmínečné odevzdání se do Božích rukou. V naší suché poušti života je nám zaslíbeno nic víc a nic míň, než že z Boží milosti toto dokážeme.