Děti nenávratně vyrostou

Každý z nás si musí vytvořit systém, jak být šťastný v každé chvíli svého života.

Máme pocit, že štěstí na nás čeká někde v dáli, v budoucnu.

Bohužel to tak ale není. Většinou nám jen vidina budoucího štěstí umožňuje být dále v neutěšeném stavu.

Jsou dvě možnosti, jak z toho ven..

1) Jsme ve stavu, který je objektivně špatný.

Máme psychicky nebo fyzicky náročnou práci. Nemáme žádný volný čas. Nemáme žádné přátele. Nemáme peníze.

Nestačí dívat se na budoucnost. Můžeme si říkat "Když teď budu dřít, tak se pak budu mít lépe," ale kde máme tu jistotu?

Nebo

2) Jsme ve stavu, který nám připadá nedokonalý, ale po jeho skončení ho budeme chtít zpět.

Ideálním příkladem jsou malé děti.

Řvou, dělají bordel, neposlouchají, nemají rozum, ničí věci, nemáme čas pro sebe, s drahou polovičkou jsou rozepře..

Velice snadno se nám do hlavy dostane myšlenka, že až trochu povyrostou, tak to bude lepší.

Nebudou tak řvát, nebudou nám ničit věci, začnou mít rozum, budou víc chodit do školy a my budeme mít víc času pro sebe.

Jeden známý mi řekl - "malé děti, malé problémy".

I když s tímto výrokem částečně souhlasím, tak říká něco jiného, než chci vyjádřit.

Myšlenka nebyla taková, že až děti povyrostou, tak to nebude lepší, protože bude puberta, budou finančně náročně a podobně..

Spíše, že děti vyrostou a nám nespadnou okovy.. ale vznikne prázdnota.

Prázdný prostor, který je potřeba zaplnit.. ale zpětně si uvědomíme, že nic nám nečiní takovou radost, jako když ty děti byly malé.

Nakonec nám zbude jen výčitka, že jsme se těšili, až vyrostou.

Ale je to právě to období, které je z celého života nejradostnější.

Měli bychom se pokus dojít k uvědomění a umět rozlišit mezi dvěma rozlišnými typy stavů.

Pokud jsem ve stavu, který je objektivně špatný -> pokusit se o změnu. Najít si volný čas, získat práci, která mě naplňuje.

Pokud jsem ve stavu, po kterém se mi může stýskat -> uvědomit si tu zkušenost a nehledat útěk ve změně prostředí, ale ve změně uvnitř.

Bohužel to často intuitivně děláme přesně naopak a to naše neštěstí jen dočasně zamaskuje.